Vyhodnocení velké květnové ankety

 

Zjišťovali jsme zejména názory žáků i učitelů na prostředí školy, jejich postoj k ekologicky šetrnému chování a jejich návyky v některých důležitých oblastech. Podařilo se nám získat odpovědi od 219 žáků a studentů, což jsou více než dvě třetiny osazenstva školy. Možná se to nezdá příliš mnoho, ale vzhledem k pozdně jarnímu termínu ankety a tomu odpovídající vysoké absenci zejména posledních ročníků, jsme s touto účastí vcelku spokojeni. Učitelů se zapojilo 22, což jsou prakticky všichni, vyjma externistů.


Prostředí školy

Na to, jak se líbí škola, jsme se ptali již v anketě o rok dříve. Můžeme tedy některé výsledky porovnat a posoudit, zda jsme se za tu dobu někam posunuli.
Jedním podstatným rozdílem je to, že v první anketě jsme se neptali na šatny. Přiznáváme, že to bylo schválně. Stav šaten byl naší dlouhodobou bolestí a o tom nejhorším hodnocení jsme prakticky nepochybovali. Po provedené rekonstrukci budovy a přemístění šaten ze zatuchlého sklepení do světlých a suchých, byť malých místnůstek jsme byli zvědavi na to, jak se v nich studenti zabydleli. Tak dobrý výsledek jsme však snad ani nečekali. Jedničky a dvojky zvítězily na celé čáře, a to jak u studentů, tak učitelů.
Obě skupiny se také víceméně shodly na hodnocení odborných učeben, které dopadly skoro stejně tak dobře jako šatny. U dalších kategorií se již ale hodnocení studentů a učitelů lišilo. Studenti byli překvapivě shovívavější u chodeb, kmenových tříd a venkovních prostorů. Chodby a třídy byly hodnoceny přibližně jako minule, zlepšilo se však vnímání venkovních prostorů. Že by to bylo tím, že nejzanedbanější část dvora byla studentům uzavřena? Ale co, taky řešení. Stabilně velmi nepříznivé hodnocení studentů si vysloužily toalety, ačkoli i u nich se od minula zvýšil podíl studentů, kteří je byli ochotni oznámkovat alespoň jako průměrné.

 

Prakticky beze změny zůstal názor na množství zeleně ve škole, které více než tři čtvrtiny studentů a kompletní učitelský sbor neshledává dostatečným. Není divu. Těch několik obětavců, kteří ve škole o zeleň pečují a snaží se jí ubránit před nenechavými prsty zeleněchtivé mládeže to opravdu sami neutáhnou. Zde se nabízí prostor pro změnu. Jakou a zda k ní nakonec dojde, se nechte překvapit.
Pokud jde o celkové vnímání prostředí školy, došlo zde k zajímavému paradoxu. Navzdory tomu, že učitelé byli na jednotlivé prostory školy vesměs náročnější než studenti, tak v celkovém hodnocení byli oproti studentům naopak výrazně spokojenější. Vysvětlení nechť si najde každý sám.


Odpady a spotřeba papíru

Začněme u zdroje převážné většiny odpadů, a tím jsou svačiny. Patrně nepřekvapí, že žáci si nosí svačiny více než učitelé. Když už si však učitelé svačinu přinesou, tak je častěji zabalená v obale na více použití. Nicméně oblast, ve které studenti trumfli učitele na celé čáře, je pití! Téměř 80% studentů používá obaly na nápoje vícekrát, stejně jako před rokem. Záhadou už jen zůstává, kdo nám tedy plastem tak vydatně plní kontejnery na PET lahve a často i koše v kmenových třídách. Částečnou odpověď nabízí sloupcový graf s počtem vyhozených PET lahví v jednotlivých třídách. Největšími hříšníky se staly kupodivu všechny maturitní ročníky. Snad je to tím, že měli plnou hlavu jiných starostí, než aby se zabývali nějakou tou petkou. Mohli bychom snad uznat, že tento svůj prohřešek na druhou stranu vykompenzovali suverénně nejmenší spotřebou sešitů. To by svědčilo pro teorii, že psaní poznámek je možné postupem času odbourat, protože s blížící se maturitou se všechny poznatky již bezpečně ukládají přímo do jejich hlav.

Tím se dostáváme k třídění odpadu. Zde je třeba pochválit učitelský sbor za jeho příkladný postoj k této problematice. Nejen že odpady třídí. Oni třídí, co se dá, a navíc to ještě dělají s radostí. Můžeme jen doufat, že studenti časem také objeví kouzlo třídění a život bez něj si už ani nebudou umět představit.


Výsledky ankety ukázaly, že automaty na nápoje jsou u studentů nepoměrně oblíbenější než u pedagogických pracovníků školy. A přitom by jeden řekl, že chudý student bude dávat přednost nápoji, který je prakticky zdarma, a tím je voda z kohoutku. Ale uvažování a chutě studentů této logice nepodléhají, a proto se nemůžeme divit, že počet automatů na chodbě nám rok od roku utěšeně narůstá a spolu s ním i procento žáků, kteří je využívají. Těžko říci, co z toho je příčina a co následek. Ekonomicky vzdělaní studenti a učitelé by možná leccos dokázali odvodit z pravidel nabídky a poptávky, my ostatní to berme jako fakt.


Samostatnou kapitolou je spotřeba kancelářského papíru. Naprostá většina učitelů znovu používá papír již z jedné strany popsaný, a to kdykoli to jen lze. Taktéž s oboustranným kopírováním jsou všichni obeznámeni a praktikují je v nejširší možné míře. V této souvislosti je obrovské množství prokopírovaného či jinak spotřebovaného papíru na naší škole záležitostí z oblasti paranormálních jevů. Za vysvětlení tohoto úkazu by zejména vedení školy, ale i členové ekotýmu byli případnému řešiteli velmi vděčni.


Spotřeba energie - teplo a doprava

Co se týče teploty, jsou jednoznačně většími otužilci učitelé. Z domova jsou zvyklí na nižší teplotu a i ve škole je jim buď tak akorát, nebo se u nich střídají pocity zimy a horka. Zato polovina studentů je zimomřivých a ve škole se prostě neohřeje. Zde je třeba podotknout, že na těchto výsledcích se mohl podepsat fakt, že anketa byla prováděna v poměrně chladném týdnu a to již po ukončení vytápění. Teplota ve škole je veličina, která kolísá třídu od třídy a její regulace je velmi svízelná. Ačkoli centrálně je teplota nastavena na 21°C, naměřené hodnoty v různých třídách se mnohdy pohybovaly hluboko pod i nad touto hodnotou. Časem se snad podaří vyladit topení na přijatelný kompromis. Jisté ale je, že jedinci zvyklí z domova na 24°C a více, budou ve svém teplotním optimu pouze při hodinách výpočetní techniky.


Poslední oblastí našeho zájmu byla doprava do školy. Zjistili jsme, že zatímco učitelé bydlí v průměru kolem 6km od školy, žáci to mají více než dvakrát dále. Nepřekvapí tedy, že mezi učiteli je přes padesát procent pěších či cyklistů, oproti zhruba třetinovému podílu těchto skupin mezi studenty. Motorizovaných je třicet procent učitelů a čtvrtina studentů. Někteří z nich jezdí do školy sami, ti mladší spolu s rodiči. Pro jedny je to jediný možný způsob dopravy, pro jiné především větší pohodlí a úspora času. Letmý pohled na parkoviště u školy prozradí, že počet zaparkovaných automobilů roste meziročně ještě rychleji než počet automatů na chodbě. Každopádně zvyšující se objem automobilové přepravy je celospolečenský trend, který má také řadu všem dobře známých negativ. I z tohoto pohledu má těch několik cyklistů mezi námi náš obdiv, protože na českých silnicích a ulicích jim rozhodně pšenka nekvete.


Závěrem

Výsledky této ankety se staly výchozím bodem či zmapováním současného stavu, od kterého bychom se chtěli odpíchnout a posunout se v budoucnu někam dál směrem k větší šetrnosti a ohleduplnosti k přírodě. Již z těch několika otázek, které byly pokládány podruhé v rozmezí dvou let, se ukázalo, že přinejmenším u některých ukazatelů zlepšení možné je, a to jistě potěší. Doufejme jen, že tento trend vydrží i nadále.

  


Poznámka: Po uzávěrce se ukázalo, že do pátrání po spotřebě papíru se na vlastní pěst pustila paní učitelka Kopúnová, známá svou svědomitostí. Nenechala se odradit hrozivě vypadajícími ciframi a za pomoci sčítání, násobení a dělení dospěla za svůj předmět k výsledku dvě kopie na žáka za měsíc. To už opravdu nevypadá tak závratně, nicméně po troše přemýšlení se často úspory najdou i tam, kde se napřed zdálo, že již nic ušetřit nelze.


 

 

Schůzka Ekotýmu
 
 

 

Bioklub v Kaplici

 Nabídka a další informace ke stažení: 
nabidka_bioklubu.doc (44,5 kB)